2017, loučím se

4.1.18

Vítám všechny v novém roce a ahoj, roku 2018. Také vítej.
Původně jsem článek, ve kterém bych shrnula svůj rok 2017 psát nechtěla, ale pak jsem si řekla, že proč ne. (A taky jsem několik takových článků četla a dost se mi to líbilo, no.) Třeba se na to jednou zpětně podívám a zase si uvědomím, kolik pěkných věcí jsem zažila, a jak bych měla být za tenhle rok vděčná. Fakt moc.




6. ledna jsem měla maturitní ples. Byl to jeden z nejkrásnějších večerů za celý můj život. Tolik emocí, neskutečná zábava, příjemní lidé všude kolem, alkohol s mírou, spousta božích fotek, nejkrásnější šaty a třpytivé podpatky sehnané na poslední chvíli, které bych nikdy neměnila. Zkrátka to byl jeden z těch večerů, kdy jsem se cítila jako princezna. 
(Pokud by byl někdo zvědavý, tak zde je odkaz na naše nadupané předtančení.)


Žádné další velké akce se v lednu už nekonaly. Za zmínku však ještě stojí sraz s mojí kamarádkou Janou, se kterou se vídáme tak dvakrát do roka. Tak to bylo moc fajn. Nebo Gaudeamus, tedy přehlídka vysokých školy, protože jsem se rozhodovala, kam si budu dávat přihlášky. 
S přítelem jsem byla také v kině a to na jednom z nejlepších filmů za minulý rok, podle mě teda. Zpívej (anglicky Sing) je americký animovaný muzikál a musím říct, že je to děsná sranda. Hlavními hvězdami jsou zvířata (třeba koala, opičák, chameleónka nebo slonice) a zaručuju vám, že jak příběh, tak i zpracování se vám bude líbit.   


Když jsem se podívala do diáře, co jsem dělala v únoru, nic zvláštního jsem tam nenašla. Byla jsem například na ledě bruslit, v kině (ale netuším na čem) nebo pečená vařená v kavárně s nejlepšími přáteli. Pamatuji si ale, že už jsem začínala číst knihy ze seznamu četby na maturitu, protože v lednu jsem na to prděla a celkově jsem měla přečtenou jen jednu knihu (fakt úspěch, Ani). V únoru jsem tedy pokořila Petra a Lucii od Rollanda a knihu Smrt si říká Engelchen od Mňačka (rozhodně, rozhodně doporučuji!). 



Březen - za kamna vlezem. Nebo ne? Hned na začátku měsíce jsem strávila 4 dny v Praze, kde jsem měla různé srazy s kamarády a také jsem byla u přítele (dál už jen Míra, hm?). 7. jsme fotili na tablo, fotku vám snad radši nebudu ani ukazovat. Byla jsem i v Jumpparku v Praze, kde to bylo moc super. Já jsem se fakt bavila, jsem na takovýhle srandičky. Můžete tam hrát basket na trampoškách nebo třeba vybíjenou.
No a 30. března jsem oslavila své 19. narozeniny. Jsem už velká holka.     


Na apríla jsme se vydali s partou na Hasištejn. Byla to totiž challenge do školy, kterou jsme si vybrali, a tak jsme ji museli i splnit a poté o výletu napsat krátkou esej. Co se mě a Míry týče, tak jsme to dali. Vyrazili jsme pěšky z Kadaně asi v 11 hodin dopoledne a udělali okruh přes Hasištejn a Klášterec, který měřil 38,5 km. Byla to fuška, ale bylo to fajn. 


Dopoledne 8. dubna jsem se zúčastnila akce Ukliďme Česko, tam už mě taky všichni dobře znají. 
11. dubna jsem pak zasedla do lavice a spolu s mými spolužáky napsala maturitní sloh z češtiny. 
Část velikonočních prázdnin jsem strávila v Praze u Míry a v pátek 28. dubna se u nás ve škole konalo poslední zvonění. Tuhle akci si čtvrťáci každoročně užívají a konečně došlo i na nás. (Můžete hádat, za co jsem šla já.)

  
Jinak jsem samozřejmě strávila celý duben ponořená do knih. Je neskutečné, kolik toho člověk stihne, když mu teče do bot. Já jich zvládla přečíst 8, což je zatím můj rekord. A nejlepším titulem byl určitě Spalovač mrtvol od Fukse. 


Měsíc lásky pro mě začal poněkud náročně. 2. jsme psali totiž sloh z angličtiny a hned další den didaktický test jak z angličtiny, tak češtiny. Ústní maturita se tak neskutečnou rychlostí blížila, a i když jsem nebyla tak vystresovaná jako někteří mí kamarádi, úplně v klidu jsem také nebyla. Snažila jsem se na poslední chvíli dočíst všechnu literaturu, což se mi díky bohu povedlo. 
27. května jsem byla pomáhat v Pohádkovém lese, což je akce, která se tady u nás každoročně koná. Dobrovolníci se převlečou za pohádkové postavičky a děti u nich plní různé úkoly. Tohle mě baví, je to pro mě relax, i když je to někdy náročné. Přeci jenom jsem letos byla opět včelka Mája, která má pěkně těžkou hlavu a navíc si celý den musí k dětem klekat. Ale jinak je to moc hezká akce.  


1. června nastal den D. Ústní maturita už si na mě brousila zuby, ale na mě si jen tak někdo nepřijde. Nakonec jsem všechny předměty (český jazyk, anglický jazyk, německý jazyk a zeměpis) zvládla za 1, protože jsem prostě šikula, no. Byla jsem z toho hodně nadšená, i  přesto že mi následně celkový průměr trochu zkazil sloh. 
3. června jsem vyrazila s přáteli do Prahy na Color run. Byla jsem tam už jednou o dva roky dřív, ale moc se mi to nelíbilo, tak jsem tomu chtěla dát ještě jednu šanci. Lidí bylo fakt moc, cenově je to docela drahá akce, si myslím, ale nakonec to bylo fajn. V cíli jsme obdrželi krásnou medaili, juchů.  (Snad se na mě nebude nikdo zlobit, že jsem sem dala ty super fotky. Prosím.)


9. června proběhlo předávání maturitních vysvědčení u nás v Kadani v kostelíku u řeky. Tahle událost se mi líbila, všichni jsme byli hezky nastrojení a přišli nás podpořit naši nejbližší (Míra tam pro mě sice být nemohl, ale odpustila jsem mu). Dostala jsem ty vymodlené a učením vydřené červené desky (vysvědčení s vyznamenáním, chápejte) a potom jsme se s rodinou a příbuznými přesunuli do kavárny u Krištofa (pokud budete někdy v Kadani, doporučuji!). Celý tenhle den byl super, dostala jsem nějaké dárečky, prokecali jsme večer a ochutnala jsem spoustu dobrot. Děkuju. 
Další den proběhlo rozloučení v restauraci i s třídním učitelem.
Během tohohle měsíce jsem zkusila spoustu nových věcí. Poprvé jsem si zahrála tenis a bavilo mě to. Absolvovala jsem výcvik na plavčíka, kterého jsem přes letní prázdniny měla dělat. Odhodlala jsem se a šla darovat krev (to, že mě nevzali je vedlejší, dokopala jsem se a to je hlavní). Psala jsem první přijímačky na vysoké školy.
    Na konci měsíce jsem si dala brigádu na občerstvovací stanici na jednom ze závodů běžecké série Horská výzva. A tak nějak jsem tam sama sebe přesvědčila, že v roce 2018 si to sama zaběhnu. A těším se.

Červenec byl pro mě hlavně pracovní měsíc. Jak jsem psala výš, pracovala jsem jako plavčík na přírodním koupališti. Byla to rozhodně nová zkušenost, nabrala jsem spoustu nových poznatků a určitě jsem vyšla ze své komfortní zóny. Navíc jsem do práce dojížděla na kole, vzhledem k tomu, že auto nevlastním a autobusové spoje byly peklo. Takže jsem to pojala i jako sportovní měsíc.
Poslední týden jsem se s mými nejlepšími kamarádkami vydala do hlavního města Maďarska na dovolenou. Bylo to úžasné a rozhodně se mi tahle dovolená zapsala do mysli a srdce. Přijeli jsme tam ráno autobusem společnosti Student agency. Po strastiplné cestě, kdy jsme tahaly všechny naše věci pěšky městem, jsme zakempily v kavárně/bistru na drink. Ten byl naprosto dokonalej mimochodem. Odpoledne jsme se ubytovaly a vyrazily objevovat krásy Budapešti. Během naší návštěvy města jsme např. navštívily zoo, vyfotily se u budovy parlamentu, vystoupaly na citadelu nebo ochutnaly tu nejlepší zmrzlinu. Tenhle výlet stál zkrátka za to.   



V srpnu jsem byla zase na koupáku. Hodně často. Ale musím přiznat, že to pro mě byla dobrá zkušenost a i mě to bavilo. 


Také jsem byla s rodinou na dovolené. Poslední dobou cestujeme rádi po České republice a objevujeme krásy právě naší země. Letos jsme zavítali do Beskyd, kde to tedy stálo za to. Nakonec podívejte se na fotky. 


No a předposlední víkend v srpnu jsme s kamarádkou Sabčou uspořádaly pro Kačku supertajnou oslavu narozenin. Ta se vyvedla. A jsem prostě strašně ráda, že mám kolem sebe takové lidi jako jsou ony dvě.  


Tento měsíc se nesl ve znamení zařizování vysoké školy a shánění spousty informací. 
6. září jsme také s Mírou oslavili dvouleté výročí, kdy jsme spolu. Ani nemohu uvěřit, jak ten čas letí.


 A 25. mi začal akademický rok.


V říjnu jsem se zúčastnila imatrikulace, což je podle mě taková trochu zbytečná šaškárna pro prváky na vejšce. 
20. a 21. jsem seděla ve volební komisi, což mě hodně nebavilo a přečetla jsem tam asi dvě knížky, ale co. Peníze člověk někde brát musí, žejo. 
A 28. října v sobotu jsem se byla podívat na mladšího bráchu v tanečních, jelikož měli prodlouženou. To se mi dost líbilo, i když jsem sama do tanečních nechodila, tancovala jsem jak o život (skoro). 


V listopadu to bylo vše hodně ovlivněné školou. Poctivě jsem tam chodila, plnila jsem kulturní pas a to zabralo docela dost času. Ve volných chvílích jsem byla s přítelem nebo kamarády. 
18. listopadu jsem opět navštívila bratra v tanečních, teď už na jejich závěrečné akci, a to tedy věnečku.


Je možná paradoxem, že poslední měsíc roku 2017 byl pro mě jedním z nejhezčích. 
2. prosince jsem se byla podívat na kadaňském rozsvícení stromečku. Parťákem mi byla Sabča, která je tady pro mě opravdu vždy, a i když se jí hodně nechtělo, vytáhla jsem ji. (Děkuju, Sabi.)
V úterý 5. prosince jsme slavili Mikuláše u tety. Slavíme to docela ve velkém a to každý rok. Sejde se celá rodina, dostaneme spoustu ovoce a dobrůtek, k večeři se najíme dobrého jídla a prokecáme celý večer.
 Další den jsem strávila s pár lidmi ze třídy v Drážďanech. Jak možná víte, momentálně studuji obor Interkulturní germanistika, a tak jsme tam jeli testovat nějaký program do muzea. Odpoledne ale následoval volný program, takže jsme se prošli po trzích, se spolužákem Karlem jsme si dosbírali poslední razítka do kulturního pasu a jelo se domů. Samozřejmě jsem si neodpustila výborný banán v čokoládě a svařák.
Následující 3 dny jsem byla s Mírou v Praze. Potřebovali jsme dokoupit poslední dárečky a užívali jsme si čas strávený spolu, protože přes rok jsme ho měli fakt málo. Také jsme si dali první trdelník v roce 2017, který byl naprosto bezkonkurenční! Značku Trdlokafe doporučujeme.
17. prosince jsem se viděla s kamarádkami ze střední. Bylo to super se takhle po dlouhé době sejít a zase se vidět, pořádně pokecat. Probraly jsme toho spoustu a už teď doufám, že se zase brzy uvidíme.
 Poslední týden školy jsem si užila hned jeden zápočet a jednu zkoušku. Oboje jsem zvládla, takže jsem si na konto připsala první kredity, z čehož jsem nadšená. 
24. prosince jsem oslavila krásný Štědrý den. Pokud by vás zajímalo víc, klikněte zde. (A o den dřív i báječný večer s Mírou a těma nejroztomilejšíma ponožkama od něj. Ještě jednou děkuju, zlato.)
28. prosince ve čtvrtek mě Mirda vzal na výlet do Hřenska na Pravčickou bránu, kde jsem dosud nebyla. Úžasný na tom bylo to, že to bylo překvapení a já do poslední chvíle nevěděla, co kde budeme dělat. Pak jsem si na to přišla, mě osvítilo. Ale bylo to fakt skvělý zakončení roku, i přes počasí, které se nám úplně nevyvedlo.


A rok jsme zakončili Silvestrem, kterého jsme slavili zas a znovu na chatě. Byl to krásný rok a já jsem neskutečně vděčná za to, co jsem zvládla a co jsem překonala. Miluju lidi, které mám kolem sebe, a zážitky, které jsem prožila. Děkuju roku 2017. 

 
Vám všem přeji, aby tenhle rok byl ještě lepší. Seznamujte se, nebojte se, ochutnávejte, prožívejte, milujte.   

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Moc hezký článek a vypadá to i na fajnový rok! Nejvíc se mi ale stejně líbily ty kreslené popisky každého měsíce, ty jsou fakt povedené a originální a roztomilé!
    Gratuluju k maturitě! :D Taky jsem měla samé 1 (a to jsem vůbec nepatřila mezi "pilné" studenty :D), ale upřímně... nikoho to nezajímá. :D
    Color Run musel být fajn, my byly v květnu na Rainbow Run, řekla bych, že je to to samé, jen od jiného organizátora... a až na to, že to úplně tak běh nebyl, byla to fajn akce! :)
    A Horská výzva? To klobouk dolů, jestli tam chceš jít... v takovém terénu. Já si užila krátký terénní závod na 3,2 km a dalo mi to pořádně zabrat, ty kopce a doliny! :D
    Tak snad tvůj následující rok bude ještě lepší! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé děkuju moc! To opravdu byl.
      Dala jsem si záležet, tak jsem nadšená, že to někdo ocenil.
      Jsme šikulky no!
      Přesně tak. Vidím to úplně stejně.
      Doufám, že i tvůj.

      - Anna

      Vymazat

Prohledat tento blog

Instagramujeme