čtvrtek 14. prosince 2017


Ahoj všichni,
víte, jak jsem všude prohlašovala, že už mám skoro všechny dárky vymyšlené a koupené a zabalené? No, tak to jsem nekecala.
Každopádně bych se s vámi dnes chtěla podělit o trochu nemilou avšak vtipnou příhodu, která se mi tanhle týden stala.
Jsem si jistá, že nejsem jediná, kdo nakoupil některé dárky už při velkých slevách na tzv. Černý pátek. Já jsem mimo jiné objednala ponožky Happy socks, jelikož na jejich e-shopu měli dopravu zdarma. Vybrala jsem si jedny pro sebe a jedny pro mou nejlepší kamarádku Sabču, která je z nich vedle jak ta jedle stejně jako já. Takže dárek podle mě úplně ideální.
Objednávku jsem uskutečnila 25.11. 2017 a na balíček jsem čekala až do 11.12. 2017. Firma se tedy omlouvala přes e-mail, že objednávky budou mít nejspíš zpoždění právě kvůli vánočnímu šílenství, takže s tím jsem si hlavu nelámala a prostě v poklidu vyčkávala příchod zásilky.
Když jsem se v pondělí odpoledne vrátila ze školy, na stole na mě čekala barevná obálka z igelitového materiálu. Okamžitě se mi rozzářily oči, protože takhle hezký balíček vám rozhodně zvedne náladu. Celá nadšená jsem se do otevírání pustila. I když jsem chtěla hned udělat fotky na instagram, nemohla jsem dopustit, aby to Sába viděla, protože překvapení je základ úspěchu (občas). Tenhle krok jsem si tedy odpustila.
Pusa dokořán a vyvalené oči. "Cože? Takový lodě," pronesla jsem. Když opadl prvotní šok, začala jsem se smát, a hned potom nadávat, a pak se zase smát. Samozřejmě přišla správná velikost, kterou jsem do košíku vložila, jenže to jejich číslování bylo trochu zajímavé. No a nakonec se do ponožek určených pro mě vešla noha mého bratra, který ji má o 5 čísel větší. Tleskám si.
Takhle tedy skončil skvěle vymyšlený dárek pro mou kamarádku u mého bratra ve skříni. Vzhledem k tomu, že jsem nám objednala stejnou velikost. No co, řeknu jí, že zlobila a nedostane nic.
Bohužel tam nakonec skončily i ty moje krásný s podzimním motivem. Ach jo. *makes me really sad*
Kdybyste chtěli někoho potěšit, ať už na vánoce, narozeniny nebo jen tak, určitě se podívejte na stránky této švédské značky. Nebo se jejich výrobky dají sehnat i na Zootu. Nevyrábějí totiž jen takhle veselé ponožky, ale třeba i spodní prádlo. A radost určitě udělají, na to vemte jed. Nebo se jen zeptejte mého bratra.








neděle 10. prosince 2017



Ahoj všichni, chtěla bych Vám povědět o svém příběhu maturity a mé první práci. Tento rok v květnu jsem maturovala, ale bohužel vzhledem k mé lenosti jsem neprošla a musela jsem tedy na podzim opakovat. A jelikož jsem se v září už nedostala na vysokou školu, musela jsem nastoupit do práce.










MATURITA 
Jak už jsem psala výš, tento rok v květnu jsem maturovala. A to konkrétně z češtiny, angličtiny, chemie a biologie. Neptejte se proč ty nejtěžší předměty, sama nevím. Nejradši bych si za to dala dělo. Učila jsem se o svatým týdnu jak blázen. Jako fakt, strávila jsem nad učením víc jak polovinu dne, nařizovala jsem si budík, abych se mohla od rána hned učit. Což není úplně nejlepší, ale k tomu se taky dostanu. 
Na přípravu jsem měla necelé 3 týdny, což je na svatý týden opravdu hodně. Jenže já jsem hrozný stresař a učila jsem se opravdu každý den a hrozně dlouho. Dávala jsem si pauzy jen na jídlo, záchod a spánek.
Neudělala jsem v květnu maturitu z chemie. Nevěděla jsem, co budu dělat, když už jsem měla podaný přihlášky na vysoký a měla jsem jít k přijímačkám. Byla jsem z toho zničená. Hned jak jsem vyšla ze zkouškové místnosti, kde mi právě řekli, že jsem neprospěla, jsem se složila a rozbrečela jsem se. Bála jsem se, že si neužiju prázdniny a hlavně JAK TO ŘÍCT DOMA. Naštěstí mě sám táta utěšoval, ať si z toho nic nedělám.
Prázdniny jsem si užila naplno. Byla jsem  na dovolené s rodiči a s kamarádkami v Budapešti. Ale pořád mi v hlavě malý hlásek říkal, že se budu muset začít učit na konci prázdnin. A když ten čas přišel, začala jsem být víc a víc nervózní z toho, že to zase neudělám.
V den opravných zkoušek jsem nebyla vůbec nervozní. Přeci jenom jsem se měla naučit jen jeden předmět. Navíc jsem se to už jednou učila. Nakonec jsem maturitu udělala za 3 (nojo, není to nejlepší, ale aspoň to mám).
Doporučuji, abyste si našli klidný a příjemný místo na učení. Pokud vám vyhovuje u učení poslouchat písničky, tak si je pusťte. Zvýrazněte a ozdobte si vaše výpisky. Já zjistila, že se mi všechno líp učí, když si to přepíšu ručně a nějak si to barevně rozliším od sebe. Zvýrazním si hlavní věci. A napíšu si to všechno jako pro debílky. Nejde mi se učit jen z heslovitých výrazů. Čeština se mi skvěle učila vytisknutá z počítače, ale chemii jsem si musela celou přepsat v ruce.
Neležte nad učením celej den a užívejte si i trochu. stačí si to jen dobře rozvrhnout. A nejlepší je se učit hned ráno. To máte tělo nestartovaný a odpočatý, i když se to nezdá.
A potom přišla další rána, nedostala jsem se na vysokou.


PRÁCE
Vzhledem k výše uvedeným informacím jsem si musela najít práci, protože už jsem nebyla studentem. Zaregistrovala jsem se tedy na úřadu práce. To bylo papírování, to Vám povím. Začala jsem tedy hledat práci, chtěla jsem něco v oblasti biologie, pokud by to šlo.
Narazila jsem na internetu na inzerát, kde hledali někoho ve zverimexu v Chomutově. Hned jsem se toho chytla, protože jsem si myslela, že by to mohlo být fajn. Byla jsem na pohovoru a docela se mi to podle popisu líbilo. Ale nečekala jsem vůbec, že tu práci získám. Říkala jsem si, že tu práci dostane někdo, kdo má zkušenosti s penězi a s kasou.
A za několik dní mi zavolali, že je práce moje. Vyřešili se nějaké papíry a nastoupila jsem. Musela jsem se naučit plno nových věci, ale je to zkušenost navíc. Ze začátku se mi tam líbilo. Nekoukala jsem tolik na peníze, které za to jsou. Ale po čase mi to připadalo málo. Nebudu tu říkat, jak vysoký byl můj plat, ale řeknu Vám, že za ty peníze by ani kuře nehrabalo. 
Nepředstavujte si, že jsem tam seděla jen na prdeli za kasou. Je toho mnohem víc. Každý pátek přicházelo zboží, které se rychle muselo vyložit, protože je to malá prodejna a dvě palety se tam sotva vešly. A tahat 12+ kg pytle není prča. Je to skoro 1/3 mojí váhy. 
Navíc jsem musela dojíždět, protože jsem z prdelky světa. Takže jsem vstávala v 6 ráno a dostávala se domů v 10 večer, protože jsem měla 11-ti hodinové směny. A velkou část mojí výplaty jsem utratila za autobus.
Vydržela jsem tam měsíc a půl a podala výpověď, protože jsem to nezvládala psychicky, ani fyzicky. Ale nelituji, že jsem se této příležitosti chytla. Potkala jsem tam skvělou slečnu a získala nové zkušenosti, které se mi v budoucnu budou hodit.
   
To je ode mě dneska všechno. Užívejte si a neseďte jen nad učením. Nenervujte se, když se Vám něco nepovede, vždycky se to nějak vyřeší. Všechno zlé je pro něco dobré. Vyzkoušejte cokoliv, co Vás aspoň trochu zajímá, třeba se Vám to někdy v budoucnu bude hodit.

čtvrtek 7. prosince 2017


Ahoj všichni,
jak si užíváte prosinec? Já si ho vychutnávám plnými doušky, musím říct. I když mi přijde, že vždycky uteče hrozně rychle. S tím jsem se ale rozhodla bojovat jedním velkým to do listem. Pro ty z vás, kdo nevědí, co to je, tak je to seznam věcí, které chcete za určitou dobu stihnout. Nebudeme si nic nalhávat, každý z nás si přes rok nese určitou povinnost nebo naopak nějaké přání a přeci to s sebou nebudeme tahat do nového roku, ne? Takže sedněte k počítači, bloku nebo tabuli ve tvaru ananasu, kterou jste za celý rok nepoužili (Nemáte ji doma? Aha, já totiž jo.), a dejte se do toho se mnou.

1. VELKÝ ÚKLID POKOJE
Nevím jak vy, ale já jsem celkem bordelář. Neříkám, že si v pokoji uklízím jednou za rok na Vánoce, ale co si budeme, žádná sláva to teda není. Tak to vemte aspoň teď pořádně z gruntu.

2. ZDOBENÍ STROMEČKU 
Miluju, miluju, miluju. Pro mě je zdobení stromečku spíš ta příjemná povinnost.

3. POHÁDKY
Přes rok na ně nemám čas a vlastně tomu chybí i ta správná atmosféra. Proto si přes zimu pohádky v televizi fakt užívám.

4. DOBRÝ SKUTEK 
Už pátým rokem pracuji v místní nemocnici jako dobrovolník na dětském oddělení. A věřte mi, že tyhle malé dušičky potěší, když si s nimi někdo přijde zahrát pexeso, namalovat obrázek nebo jim jen přečíst knížku. Jsem si ale jistá, že lidí, kteří potřebují pomoc je na světě daleko víc, něktěří si o pomoc ani nikdy neřeknou. Tak se v prosinci jen dívejte kolem sebe. Někdy se stačí na člověka usmát a hned mu zlepšíte den. Takže vlastně dělejte dobré skutky a usmívejte se! (Aspoň v prosinci, prosím, pak se zase klidně mračte na celý svět... U mě je to občas taky nevyhnutelné.)

5. CUKROVÍ
Podle mě je domácí cukroví základem těch správných vánoc. U nás se každý rok peče minimálně 8 druhů, v čele jsou samozřejmě perníčky. Ale ať už cukroví děláte nebo ne, aspoň někde ochutnejte - u kamarádky, na trzích nebo u rodičů. Osladíte si život a budete hned veselejší.

6. NÁVŠTĚVY
Jsem ostuda, když se během roku nestíhám tolik vídat jak s kamarády, tak s příbuznými, ale aspoň se to snažím dohnat během dvanáctého měsíce v roce. A to mě šlechtí, ne? Tak to taky zkuste, nikdy nevíte, co se může stát.

7. SNĚHULÁK & ANDÍLCI
Neříkejte mi, že jste nikdy nedělali andílky do sněhu. Ani jako děti? Hm? A kolik zábavy jsme si tehdy užili, tak proč si to nezopakovat. Chovat se jednou v roce zase jako děti. A když postavíte sněhuláka, určitě u toho i něco shodíte a to je po všem tom cukroví dobrá zpráva, si myslím.

8. DÁRKY
Jsem člověk, který miluje dostávat dárky, ale ještě víc jsem nadšená, když mohu někoho podarovat já sama. Proto si každý rok Štědrý den opravdu užívám. Ráda trávím čas se svými blízkými, tak jim ukážu, jak moc je mám ráda. A pokud hledáte nějakou isnpiraci na dárky, račte se podívat na minulý článek. Ve výběru se někdy vyplatí řídit heslem: "Málo je někdy víc".

9. ZKOUŠKY
Vzhledem k faktu, že jsem v prváku na vysoké škole, mě brzy čekají zkoušky. Jsem zastáncem toho, že člověk by měl povinnosti dělat svědomitě, ale že nic se nemá přehánět. Proto jsem se ještě na testy nezačala učit?


10. VÁNOČNÍ TRHY
Kdo na nich nebyl, jako by nebyl. Tak šup, no šup. Zvedněte se z gaučů a vyražte do města.

sobota 2. prosince 2017

Ahoj všichni,
jak jste si v názvu určitě přečetli, tenhle článek bude o vánočních dárcích. Co si budeme povídat, Štědrý den už klepe na dveře, počasí za okny se na nás každým dnem mračí víc a víc a já už se těším na vanilkové rohlíčky a pohádky v televizi. Takže je prostě nejvyšší čas!
Každý rok je na internetu spoustu tipů, kde a jaké dárky pro koho pořídit, až už si myslím, že tyhle články nikoho nezajímají. Tak jsem se rozhodla pojmout to trochu jinak. Pravidelně jak padne půlka listopadu, ptají se mě babičky a tetičky, co bych si přála pod tím stromečkem vlastně najít. Pro mě je vždy těžké odpovědět, protože to, co doopravdy potřebuji, už mám, a tak se jedná spíš o nějaké radosti a maličkosti, které mi udělají den hezčím. A o ty bych se s vámi dneska chtěla podělit, třeba se vám něco zalíbí a můžete si to pak taky přát. 
Na závěr ještě jeden tip pro vás: Pokud si přejete něco konkrétního, napište dopis Ježíškovi, abyste dostali to, co doopravdy chcete.    

DOLLER
Hledáte motivační diář, který vás konečně donutí následovat vaše cíle a splnit si své sny? Tak to se určitě podívejte na Doller, prodávaný v černé a růžové barvě. Osobní zkušenost s ním tedy zatím nemám, po vánocích budu moct dát větší echo, každopádně na instagramu se v poslední době strhl velký boom. Líbí se mi, že tento nápad pochází z České republiky, takže koupí podpoříte i lokální výrobce. A to je fajn, ne?  Navíc je tenhle diář nedatovaný, začít si do něj zapisovat a malovat můžete tedy úplně kdykoliv.

ŠLEHAČKOVÁ OBLAKA & O DÍVCE GRACE 
Vánoce bez knížky pro mě nejsou ty pravé Vánoce, vnímám to tak vlastně i u ponožek, které jsou základem hned dalšího bodu. Tenhle rok vyšla spousta krásných knih, které určitě stojí za to si přečíst. Já osobně se nejraději začtu do romanťárny a příběhu podle skutečné události, v poslední době mě ale začaly přitahovat i některé další žánry, a proto si letos kromě jiného přeji i Šlehačková oblaka od Terezy Salte a knihu s názvem O dívce Grace od Anthony Doerra. Tereza Salte je především autorkou blogu TerezaInOslo a ve své knize vypráví svůj život. Obálka je podle mě hodně povedená a jsem si jistá, že i obsah bude kvalitní. Zatímco co druhá kniha je od amerického autora, který získal za dílo Jsou světla, která nevidíme (rok vydání: 2015) Pulitzerovu cenu, což už něco vypovídá. Pokud byste se o knihách chtěli dozvědět víc, určitě doporučuji navštívit web Databáze knih

HAPPY SOCKS 
Musím dodávat něco k ponožkám? Rozhodně stěžejní dárek. Pro mě nejlíp s infantilním potiskem, puntíky nebo fancy krajkou kolem kotníku. No a pokud chcete také obléknout své nožky do roztomilých, veselých nebo in ponožek, tak rozhodně sáhněte po této značce, původem ze Švédska. V dnešní době mají na trhu dokonce i několik typů spodního prádla jak pro ženy, tak pro muže. Happy Socks vám zkrátka rozzáří i ten nejšedivější den.      

PLÁTĚNÁ KNIHOTAŠKA
Taška sem, taška tam... ty plátěné se přeci nikdy neztratí a vždy se hodí, nemám pravdu? Na Martinusu seženete knihotašku, která je jako dělaná pro maniaky do knížek (jako jsem třeba já, ale nikomu to neříkejte, chci mít kamarády), za pár korun. Je stylová a unese toho hodně, nic víc ani nepotřebujete. 
 
PYTLÍK NA PYŽAMO 
Ne, nedělám si srandu. Opravdu si myslím, že pytlík na pyžamo je fajn dárek. Ráda cestuji a mám ve svých věcech pořádek (většinou tedy), takže když jsem v Etamu objevila jejich obaly na noční prádlo, rozhodla jsem se, že jedno takové potřebuji. No jen se sami podívejte, v jakých roztomilých variantách je vyrábějí - pro příklad uvedu tučňáka, jednorožce nebo sovu. A nebo ne, nedívejte se tam, protože potom je budete chtít taky, věřte mi. A vaše peněženka (nebo spíš Ježíškova?) zapláče

SANTA´S BELLY & BUTTERBEAR 
Neznám holku, která by neměla ráda kosmetiku. Je jasné, že každá na sebe nepatláme tunu make-upu, nemalujeme si kočičí linku a neoblékáme své rty do rudé rtěnky, ale i přesto se o sebe snažíme pečovat. K tomu je tady Lush - netestují kosmetiku na zvířatech, jejich produkty jsou 100% vegetariánské a věří, že obaly jsou nesmysl. Ještě jste se nezamilovali? Ne? Nyní mi tedy dovolte vám představit dva z mnoha výrobků vánoční kolekce, a to sprchové želé Santa´s Belly a koupelovou bombu Butterbear. Všechno, co ke štěstí vlastně potřebujete, je přečíst si popisky u těchto dvou produktů. Okamžitě se vám na tváří objeví úsměv a hned potom se tihle dva krasavci uvelebí v nákupním košíku. Nevěříte?

čtvrtek 30. listopadu 2017

POZOR, OBSAHUJE SPOILERY.

   Chtěla jsem se s Vámi podělit o své pocity z knihy Hlavně to nikomu neříkej od autorky Miroslavy Varáčkové. 
   Kniha Hlavně to nikomu neříkej je od slovenské autorky Miroslavy Varáčkové. Já osobně mám předsudky ke všem knihám od slovenských či českým autorů. Netuším proč, ale je to tak.
   Ale u téhle knihy... To se nedá popsat. Kniha na mě zapůsobila, a to hodně. Kniha je o šikaně a toto téma je hodně opomíjené. V dnešní době se setkáváme s více a více případy šikany. Proto také na mě tato kniha zapůsobila.
   Začala jsem jí číst hlavně kvůli přebalu, Jojooo, já vím, nesuď knihu podle obalu. Jenže to prostě nejde! Jen se podívejte na tu obálku!!! 
   Miroslava Varáčková píše pro Young Adults (pro mladé dospělé). Jiné knihy od Varáčkové jsem nečetla, ale určitě se chystám.
   Příběh knihy Hlavně to nikomu neříkej se mě hodně dotkl a úplně mě pohltil. Hlavní postavou je sedmnáctiletá Eva. Má staršího bratra Iva, který jí chrání vlastním tělem a nebojí se použít na obranu pěsti. Ale ne vše je vždy růžové. Ve škole je šikanovaná Paulou a Karčim a je terčem posměchu. Ale proč? Protože má jizvu přes celý obličej. Snaží se proto být neviditelná a každý den kvůli tomu ve škole trpí.
   Příběh byl někdy předvídatelný, ale v některých pasážích jsem vůbec nevěděla, co se stane dál. Karči a Paula pro mě byli ďábel a ďáblice. V každé části, kde se Paula nebo Karči snažili udělat Evě peklo ze života, jsem měla chuť je praštit pěstí mezi oči. Ano, až takový blázen jsem, když čtu knihu se silným příběhem.
   Jsme úplný blázen do knih, které mají příběh a je tam i trochu té romantiky. U této knihy bylo vše. Měla  začátek a konec a romantiku mezi Evou a Timem, synem majitele klubu, ve kterém Eva tancovala.
   Dokázala jsem si představit, jak Eva tancuje před obrovskými zrcadli a Tim jí po očku pozoruje a je jí úplně okouzlený. Dokázala jsem si představit, jak se Eva červená, když jí Tim zalichotí. Dokázala jsem si představit, jak je Timovi absolutně jedno, že má Eva jizvu na obličeji. Dokázala jsem si představit i to jak si Eva dopisuje se svým nejlepším kamarádem Lukášem, který odjel do Paříže na taneční školu. A dokázala jsem si představit, jak se Eva snaží být neviditelná před Paulou a Karčim.
   Byla jsem neskutečně naštvaná, když Paula shodila Evu ze schodů. Chtělo se mi brečet a křičet. Chtělo se mi Paulu praštit. Chtělo se mi praštit Evu za to, že to nikomu neřekla.
   A když jsem zjistila, že už možná nikdy Eva nebude chodit, chtěla jsem zajít za Varáčkovou a zeptat se proč jí to udělala. Proč takhle Evu trápí? Copak se toho nenatrápila už dost?
    Jen, co jsem zjistila, že bude vše v pořádku a Paula a Karči nezůstanou bez úhony, uklidnila jsem se. Konec byl předvídatelný, vše skončilo happyendem. Ale já to mám ráda. Kdyby to skončilo tak, že by Karči a Paula dále ubližovali Evě a Eva by už nikdy nechodila ani netancovala, byla bych opravdu naštvaná. Odložila bych knihu s obrovským naštváním. A už bych si jí nikdy znovu nepřečetla. Naštěstí to skončilo dobře.
   Jenže takhle to nemusí dopadnou v reálným životě. To je to nejhorší a nejstrašidelnější. Tato kniha by měla být povinnou četbou na základních a středních školách. A ne knihy starý 100 let, kterým ani nerozumíme.
    Určitě ji nečtu naposledy a nelituji této investice. Jestli váháte, zda si jí koupit nebo ne, určitě si jí kupte! Pokud máte rádi Young Adult, zaručuji, že se vám bude líbit!




Hodnocení: 9/10 





Nezapomeňte mě sledovat na Databázi knih.