pátek 19. ledna 2018

Zdravím všechny, Tak dneska zase něco ze života ne? Chtěla bych vám povědět, jak to mám v nové práci a co je pro mě nové. 

Takže. Teď pracuju na poště v Kovářské. Vybrala jsem si tuhle práci proto, protože ji mám mnohem blíž než předchozí. Nastoupila jsem 1.12. A hned jsem podstoupila Školení. Jela jsem tedy na měsíc do Ústí nad Labem, kde jsem se školila, jak být správný pošťák Pet. Docela mě to bavilo. Sice jsem musela každý den jezdit MHD do té školy, ale to mi nevadilo. V týdnu jsem bydlela u bráchy, který mimochodem má kotě, takže skoro žádný spánek, ale to je zas jiný příběh, a o víkendech jsem jezdila buď vlakem nebo s bráchou domů. A všichni byli ve škole hrozně milí.
Pak přišla ta těžší část. Na nový rok jsem nastoupila na poštu a začala jsem pracovat. Vlastně jsem nepracovala úplně tak já, ale "učitelka". Ještě měsíc mě bude zaučovat a pak už tam budu sama samotinka. První týden vůbec nevím o co šlo a byla jsem z toho dost špatná. Nevěděla jsem vůbec nic. Hrozně jsem se bála, že tu práci nezvládnu.Jeden den jsem přišla tak vyšťavená, že jsem se rozbrečela a chtěla jsem dát výpověď.
Ale druhý týden už jsem měla napsané manuály a začala jsem sama pracovat u přepážky a dělat si skoro vše sama. Ale vždycky se najde něco, na co se musím zeptat. I když to vím, tak se stejně zeptám, abych si byla na 100% jistá. Ono si řeknete "Co všechno asi tak může dělat na poště ve vesnici?". No věřte mi, úplně všechno. Na celou poštu jsem sama a vše si musím udělat taky sama. Ta pošta není velká, ale pořád je tam práce jak na kostele. 
Je to hrozná zodpovědnost pracovat s tolika penězi. Vždycky si radši vše desetkrát přepočítám než někomu vrátím. Na druhou stranu jsem hrozně rada, že to není velká pošta a že se tu všichni znají. Většina lidí je milých. Ale všude se najdou ty škodíci, kteří si musí vždy nějak rýpnout. I tady jednoho máme.
Každopádně jsem ráda, že mám tuhle práci, protože není špatně placená a nemám ji daleko. Je to mnohem lepší než zverimex v Chomutově. Za dojíždění nedám takový peníze. A nedojíždím domů v půl 10 večer (jen v půl 7). Nemám krátký-dlouhý týden a mám volné víkendy, za což jsem ráda. A další výhodou je polední pauza, o které můžu jezdit domů na oběd (pokud teda nemám zrovna hodně práce, kterou musím stihnout). Ještě mám sice co se učit, ale to snad nějak zvládnu. No ale už se těším až nastoupím do školy a začínám si to promýšlet kam půjdu. 
Tak mi držte palce i zbytek mého školení (prosíííím, smutně koukám). A ať to tam sama zvládnu už v únoru ten půl rok (už teď se těším až budu pracovat i o prázdninách, juchuuuu).

sobota 13. ledna 2018

Ahoj, ahoj,
to si takhle sedím na židli v pokoji a přemýšlím, co budu dělat. A pak najednou: "Co kdybych napsala článek?"
Ne, to trochu přeháním. Před chvílí jsem docvičila, snědla na posezení mandarinku za odměnu (a pak půlku čokolády, asi taky za odměnu) a pak si uvědomila, že bych možná neměla být taková lemra líná a měla bych něco sepsat. Na blog logicky.
Tak jsem tady s dnešním článkem, kde se s vámi podělím o pár netradičních tipů, jak zahnat nudu. Asi nebudou všechny cesty univerzální a pro každého, ale za zkoušku nic nedáte, ne? Jsem si jistá, že nudu umíte zahnat četbou knížky, poslechem muziky nebo učením (ne, to asi ne, kdo by to dělal?), ale co třeba tohle?

 
NAUČ SE NOVÝ JAZYK
Jeden z těch normálnějších tipů. Pokud je nějaký cizí jazyk, který tě už dlouho přitahuje nebo jsi nedávno zjistil, že čínština vlastně nezní tak špatně, pak směle do toho. A půl je hotovo, jak se to říká. Mně se třeba hrozně líbí španělština a už nějakou dobu se přemlouvám k tomu, abych se něco naučila. Jenže většinou jsem nehorázně zaneprázdněná (nebo taky líná, Ančo, přiznej si to). Ale už umím asi tři věty, hurá. A tenhle rok je jedním z mých předsevzetí si španělštinu zlepšit, o dost. Tak uvidíme. 

DEJ SI DORTÍK
Pardon, ale znáš mě. Nebo možná ne, každopádně sladký to je moje. A ani se za to moc nestydím. Přítel to bere, takže dobrý. Určitě nepodporuju nějaký přejídání z nudy, ale někdy je fajn si dát něco dobrého, když se člověku zrovna nic jiného dělat nechce. A navíc, pokud to třeba spojíš s příjemnou procházkou do útulné kavárny, kde náhodou potkáš kamarádku, kterou jsi dlouho neviděl, tak to je spojení příjemného s užitečným, ne?  

POSLOUCHEJ PODCASTY
Spotify znám už dlouho a jsem jeho velkým fandou, ale teprve nedávno jsem objevila kouzlo podcastů, které tam také najdeš. Určitě je fajn si je čas od času poslechnout, člověk si procvičí angličtinu (nebo jiný jazyk, pokud posloucháš někde jinde) a navíc se třeba i zasměje. A to je dost fajn, pokud se zrovna nudíš, ne? A pro rejpaly, jsem si jistá, že podcasty vycházejí někde i v češtině. Takže ne, nejsem jazykovej úchyl. (Nebo možná trošku?)

TANCUJ
A klidně si u toho zpívej, vrť zadkem, na krk si hoď květinovej věnec a na hlavu dej klobouk z poslední párty v klubu (zdravím Sabču!). Někdy je fajn vypnou a udělat si ze sebe legraci, a potřebujou to i suchaři jako jsem občas já. Fakt že jo. Takže hudbu na plný pecky a rozjeď to. Ale upřímně doufám, že nemáš zrovna nikoho doma. Jestli jo, tak jdi asi radši ven a nikomu neříkej, jak se jmenuješ. 

VYČISTI AKVÁRKO
Jakoby kdybych čistila akvárko pokaždé, když se nudím, určitě by mi za chvíli rybky vymřely na přehnanou čistotu. Nebo taky ne, vlastně co já vím, zatím jsem to nezkoušela. Ale určitě je fajn najít si někdy čas na to udělat něco užitečného v domácnosti. Pro mě by to bylo právě čištění akvárka, někdy to trochu zanedbávám, ale klidně můžeš vytřít podlahu v celém bytě nebo utřít prach na všech poličkách. I to se počítá. 


OTRAVUJ KAMARÁDY A PLÁNUJ
Co si budeme povídat, po dortíkách je tohle asi moje nejoblíbenější činnost. Z 90% pokud se budeš nudit a napíšeš kamarádovi, tak je zrovna zaneprázdněn. To mi ale většinou nezabrání v tom, abych mu psala slohy, o tom, co dělám (spíš nedělám, že) a o tom, co budeme dělat. Jakože společně. Klidně až za půl roku o letních prázdninách, to je fuk. Ale hlavně ať mi odepíše, nemůže na mě prdět, když je to můj kamarád, ne? Tímto opět zdravím Sabinku, která si tím se mnou čas od času prochází. Děkuju, že jsi.


ZAŠIJ SI 
Tohle není tak úplně z mé hlavy, ale včera tady byl Míra (pokud nevíš, kdo to je, mazej si přečíst můj předchozí článek) a já se chystala do sprchy, on na mě měl počkat. Jenže na posteli ležel předtím už asi 3 hodiny a děsně se nudil a pak řekl něco, co bych od kluka asi úplně nečekala. Mému plyšovému medvědovi totiž zeje v krku obrovská díra. Naučila jsem se to zakrývat tím, že mu prostě dám hlavu dolů a on pak vypadá jako by byl ponořen do svých myšlenek (hodně). A Míra prostě navrhl, že mi ho sešije. Pak jsme na to teda zapomněli, protože dorazila pizza k večeři, ale určitě je to dobrej tip na zahnání nudy. Pokud nejste úplný nemehla, ale tomu nevěřím, nebo nemáte nikde žádnou vadu na sešití, tomu také nevěřím. 

BĚHEJ V DEŠTI
Běhání je super, vlastně celkově pohyb a sportování je skvělý. Jak pro naši fyzičku, tak i na psychiku. Nikdy jsem si nemyslela, že tohle přiznám, ale asi se mi docela líbí běhat v dešti. Ne teda v žádném velkém slejváku, jen při takovém poprchávání. Je to docela romatický, nemyslíš? A chuťovka je vlítnout do louže, když máš v botě ďouru a před sebou ještě 5 km. 


NESTYĎ SE ZA TO, ŽE JSI LÍNEJ, A LEHNI SI
Nejsem si moc jistá, jestli tenhle bod potřebuje komentář. Když se nudíme, jíme nebo spíme (v ideálním případě obojí), ale já myslím, že to vždycky není zase tak špatnej nápad. Člověk zaspí tu nudu, která ho vlastně nebavila, a navíc si odpočine, takže pak bude třeba víc produktivní po zbytek dne (když ho neprospí). Tak to je docela geniální, ne?

Tak se mějte krásně a moc se nenuďte. I když jsem vám určitě dala super tipy proti nudě, tak vás tohle taky nezabaví napořád. Pusu.  

neděle 7. ledna 2018

   Tak zdravím i já všechny v novém roce 2018. Doufám, že jste zakončili pořádně, ale s mírou, rok 2017 a udělali za ním velkou tlustou čáru. Já tedy ano. A taky jsem si dala nějaká ta předsevzetí do nového roku. A právě o tom dnes budu psát.
   
1. Mít se ráda taková, jaká jsem
   Takové to klišé, já vím. Ale prostě žádný rok mi to nevydrželo. A určitě nejsem sama. Každej má chyby a měli bychom se naučit, jak se mít rádi i s chybami. Jenže mně to prostě nejde. Tak uvidíme, jestli tento rok bude lepší.
2. Chodit do práce s radostí
   Taky hrozně těžký. Asi pochopí jen ti, kteří pracují. I když ono to bude podobný i u chození do školy. Ale řeknu vám, že bych se s radostí vrátila do školy. Věříte mi?

3. Pít více vody
   Jak je známo, voda je pro tělo nezbytná. Pomáhá snad všemu. Lepší pleť, vlasy a hlavně lepší pocit. Začínám pít každé ráno a večer jednu sklenici vody. Ráno mě to pěkně nastartuje a hned ten den není tak unavený. A abych pravdu řekla, po těch pár dnech pravidelného pití vody, jsem zaregistrovala, že se mi trochu zlepšila pleť. Sice mi táhne na 20, ale to neznamená, že nemám nějaký ten pupínek (a že jich není málo)

4. Používat přírodní šampon na vlasy
   Tohle není úplně nové předsevzetí. Přírodní šampon používám už nějakou dobu a nemohu si stěžovat. Pro můj typ vlasů je těžký vybrat vhodný přípravek. A tak jsem zkusila 100% přírodní šampon a sedí mi. A navíc na vlasy nepatláte chemii.
5. Začít pravidelně cvičit
   Předsevzetí asi všech holek. "Od nového roku už začnu cvičit", říkáme si všechny, když sníme celý talíř cukroví. Já se svou postavou nepotřebuji nějaká cvičení na hubnutí. Jen bych potřebovala zpevnit. Ale nikdy mi to nevydrží dýl jak týden. Myslím, že začnu s lehkou jógou před spaním. Snad to tento rok vydrží aspoň 2 týdny.
6. Jíst zdravěji
   Další předsevzetí všech. Ani nemá cenu k tomu něco psát.

7. Doplňovat magnézium
  A konečně mé poslední předsevzetí do roku 2018. Když je člověk hodně ve stresu, tělo spotřebovává hořčík rychleji. Proto ho každé ráno doplňuji v podobě pilulek. Také pomáhá proti bolesti hlavy. A to že já hodně trpím bolestmi hlavy. A podporuje trávení. To je potřeba, když do sebe naházíte zbytky cukroví.
Tak jo, tohle jsou má předsevzetí do roku 2018. Nemusíte si dávat přímo předsevzetí, stačí si dát aspoň jeden malej cíl, abyste se posouvali dopředu a zlepšovali se.
Na konci už vám chci jen popřát hodně úspěchů v roce 2018 a hlavně zdraví. To je to nejdůležitější.

čtvrtek 4. ledna 2018

Vítám všechny v novém roce a ahoj, roku 2018. Také vítej.
Původně jsem článek, ve kterém bych shrnula svůj rok 2017 psát nechtěla, ale pak jsem si řekla, že proč ne. (A taky jsem několik takových článků četla a dost se mi to líbilo, no.) Třeba se na to jednou zpětně podívám a zase si uvědomím, kolik pěkných věcí jsem zažila, a jak bych měla být za tenhle rok vděčná. Fakt moc.




6. ledna jsem měla maturitní ples. Byl to jeden z nejkrásnějších večerů za celý můj život. Tolik emocí, neskutečná zábava, příjemní lidé všude kolem, alkohol s mírou, spousta božích fotek, nejkrásnější šaty a třpytivé podpatky sehnané na poslední chvíli, které bych nikdy neměnila. Zkrátka to byl jeden z těch večerů, kdy jsem se cítila jako princezna. 
(Pokud by byl někdo zvědavý, tak zde je odkaz na naše nadupané předtančení.)


Žádné další velké akce se v lednu už nekonaly. Za zmínku však ještě stojí sraz s mojí kamarádkou Janou, se kterou se vídáme tak dvakrát do roka. Tak to bylo moc fajn. Nebo Gaudeamus, tedy přehlídka vysokých školy, protože jsem se rozhodovala, kam si budu dávat přihlášky. 
S přítelem jsem byla také v kině a to na jednom z nejlepších filmů za minulý rok, podle mě teda. Zpívej (anglicky Sing) je americký animovaný muzikál a musím říct, že je to děsná sranda. Hlavními hvězdami jsou zvířata (třeba koala, opičák, chameleónka nebo slonice) a zaručuju vám, že jak příběh, tak i zpracování se vám bude líbit.   


Když jsem se podívala do diáře, co jsem dělala v únoru, nic zvláštního jsem tam nenašla. Byla jsem například na ledě bruslit, v kině (ale netuším na čem) nebo pečená vařená v kavárně s nejlepšími přáteli. Pamatuji si ale, že už jsem začínala číst knihy ze seznamu četby na maturitu, protože v lednu jsem na to prděla a celkově jsem měla přečtenou jen jednu knihu (fakt úspěch, Ani). V únoru jsem tedy pokořila Petra a Lucii od Rollanda a knihu Smrt si říká Engelchen od Mňačka (rozhodně, rozhodně doporučuji!). 



Březen - za kamna vlezem. Nebo ne? Hned na začátku měsíce jsem strávila 4 dny v Praze, kde jsem měla různé srazy s kamarády a také jsem byla u přítele (dál už jen Míra, hm?). 7. jsme fotili na tablo, fotku vám snad radši nebudu ani ukazovat. Byla jsem i v Jumpparku v Praze, kde to bylo moc super. Já jsem se fakt bavila, jsem na takovýhle srandičky. Můžete tam hrát basket na trampoškách nebo třeba vybíjenou.
No a 30. března jsem oslavila své 19. narozeniny. Jsem už velká holka.     


Na apríla jsme se vydali s partou na Hasištejn. Byla to totiž challenge do školy, kterou jsme si vybrali, a tak jsme ji museli i splnit a poté o výletu napsat krátkou esej. Co se mě a Míry týče, tak jsme to dali. Vyrazili jsme pěšky z Kadaně asi v 11 hodin dopoledne a udělali okruh přes Hasištejn a Klášterec, který měřil 38,5 km. Byla to fuška, ale bylo to fajn. 


Dopoledne 8. dubna jsem se zúčastnila akce Ukliďme Česko, tam už mě taky všichni dobře znají. 
11. dubna jsem pak zasedla do lavice a spolu s mými spolužáky napsala maturitní sloh z češtiny. 
Část velikonočních prázdnin jsem strávila v Praze u Míry a v pátek 28. dubna se u nás ve škole konalo poslední zvonění. Tuhle akci si čtvrťáci každoročně užívají a konečně došlo i na nás. (Můžete hádat, za co jsem šla já.)

  
Jinak jsem samozřejmě strávila celý duben ponořená do knih. Je neskutečné, kolik toho člověk stihne, když mu teče do bot. Já jich zvládla přečíst 8, což je zatím můj rekord. A nejlepším titulem byl určitě Spalovač mrtvol od Fukse. 


Měsíc lásky pro mě začal poněkud náročně. 2. jsme psali totiž sloh z angličtiny a hned další den didaktický test jak z angličtiny, tak češtiny. Ústní maturita se tak neskutečnou rychlostí blížila, a i když jsem nebyla tak vystresovaná jako někteří mí kamarádi, úplně v klidu jsem také nebyla. Snažila jsem se na poslední chvíli dočíst všechnu literaturu, což se mi díky bohu povedlo. 
27. května jsem byla pomáhat v Pohádkovém lese, což je akce, která se tady u nás každoročně koná. Dobrovolníci se převlečou za pohádkové postavičky a děti u nich plní různé úkoly. Tohle mě baví, je to pro mě relax, i když je to někdy náročné. Přeci jenom jsem letos byla opět včelka Mája, která má pěkně těžkou hlavu a navíc si celý den musí k dětem klekat. Ale jinak je to moc hezká akce.  


1. června nastal den D. Ústní maturita už si na mě brousila zuby, ale na mě si jen tak někdo nepřijde. Nakonec jsem všechny předměty (český jazyk, anglický jazyk, německý jazyk a zeměpis) zvládla za 1, protože jsem prostě šikula, no. Byla jsem z toho hodně nadšená, i  přesto že mi následně celkový průměr trochu zkazil sloh. 
3. června jsem vyrazila s přáteli do Prahy na Color run. Byla jsem tam už jednou o dva roky dřív, ale moc se mi to nelíbilo, tak jsem tomu chtěla dát ještě jednu šanci. Lidí bylo fakt moc, cenově je to docela drahá akce, si myslím, ale nakonec to bylo fajn. V cíli jsme obdrželi krásnou medaili, juchů.  (Snad se na mě nebude nikdo zlobit, že jsem sem dala ty super fotky. Prosím.)


9. června proběhlo předávání maturitních vysvědčení u nás v Kadani v kostelíku u řeky. Tahle událost se mi líbila, všichni jsme byli hezky nastrojení a přišli nás podpořit naši nejbližší (Míra tam pro mě sice být nemohl, ale odpustila jsem mu). Dostala jsem ty vymodlené a učením vydřené červené desky (vysvědčení s vyznamenáním, chápejte) a potom jsme se s rodinou a příbuznými přesunuli do kavárny u Krištofa (pokud budete někdy v Kadani, doporučuji!). Celý tenhle den byl super, dostala jsem nějaké dárečky, prokecali jsme večer a ochutnala jsem spoustu dobrot. Děkuju. 
Další den proběhlo rozloučení v restauraci i s třídním učitelem.
Během tohohle měsíce jsem zkusila spoustu nových věcí. Poprvé jsem si zahrála tenis a bavilo mě to. Absolvovala jsem výcvik na plavčíka, kterého jsem přes letní prázdniny měla dělat. Odhodlala jsem se a šla darovat krev (to, že mě nevzali je vedlejší, dokopala jsem se a to je hlavní). Psala jsem první přijímačky na vysoké školy.
    Na konci měsíce jsem si dala brigádu na občerstvovací stanici na jednom ze závodů běžecké série Horská výzva. A tak nějak jsem tam sama sebe přesvědčila, že v roce 2018 si to sama zaběhnu. A těším se.

Červenec byl pro mě hlavně pracovní měsíc. Jak jsem psala výš, pracovala jsem jako plavčík na přírodním koupališti. Byla to rozhodně nová zkušenost, nabrala jsem spoustu nových poznatků a určitě jsem vyšla ze své komfortní zóny. Navíc jsem do práce dojížděla na kole, vzhledem k tomu, že auto nevlastním a autobusové spoje byly peklo. Takže jsem to pojala i jako sportovní měsíc.
Poslední týden jsem se s mými nejlepšími kamarádkami vydala do hlavního města Maďarska na dovolenou. Bylo to úžasné a rozhodně se mi tahle dovolená zapsala do mysli a srdce. Přijeli jsme tam ráno autobusem společnosti Student agency. Po strastiplné cestě, kdy jsme tahaly všechny naše věci pěšky městem, jsme zakempily v kavárně/bistru na drink. Ten byl naprosto dokonalej mimochodem. Odpoledne jsme se ubytovaly a vyrazily objevovat krásy Budapešti. Během naší návštěvy města jsme např. navštívily zoo, vyfotily se u budovy parlamentu, vystoupaly na citadelu nebo ochutnaly tu nejlepší zmrzlinu. Tenhle výlet stál zkrátka za to.   



V srpnu jsem byla zase na koupáku. Hodně často. Ale musím přiznat, že to pro mě byla dobrá zkušenost a i mě to bavilo. 


Také jsem byla s rodinou na dovolené. Poslední dobou cestujeme rádi po České republice a objevujeme krásy právě naší země. Letos jsme zavítali do Beskyd, kde to tedy stálo za to. Nakonec podívejte se na fotky. 


No a předposlední víkend v srpnu jsme s kamarádkou Sabčou uspořádaly pro Kačku supertajnou oslavu narozenin. Ta se vyvedla. A jsem prostě strašně ráda, že mám kolem sebe takové lidi jako jsou ony dvě.  


Tento měsíc se nesl ve znamení zařizování vysoké školy a shánění spousty informací. 
6. září jsme také s Mírou oslavili dvouleté výročí, kdy jsme spolu. Ani nemohu uvěřit, jak ten čas letí.


 A 25. mi začal akademický rok.


V říjnu jsem se zúčastnila imatrikulace, což je podle mě taková trochu zbytečná šaškárna pro prváky na vejšce. 
20. a 21. jsem seděla ve volební komisi, což mě hodně nebavilo a přečetla jsem tam asi dvě knížky, ale co. Peníze člověk někde brát musí, žejo. 
A 28. října v sobotu jsem se byla podívat na mladšího bráchu v tanečních, jelikož měli prodlouženou. To se mi dost líbilo, i když jsem sama do tanečních nechodila, tancovala jsem jak o život (skoro). 


V listopadu to bylo vše hodně ovlivněné školou. Poctivě jsem tam chodila, plnila jsem kulturní pas a to zabralo docela dost času. Ve volných chvílích jsem byla s přítelem nebo kamarády. 
18. listopadu jsem opět navštívila bratra v tanečních, teď už na jejich závěrečné akci, a to tedy věnečku.


Je možná paradoxem, že poslední měsíc roku 2017 byl pro mě jedním z nejhezčích. 
2. prosince jsem se byla podívat na kadaňském rozsvícení stromečku. Parťákem mi byla Sabča, která je tady pro mě opravdu vždy, a i když se jí hodně nechtělo, vytáhla jsem ji. (Děkuju, Sabi.)
V úterý 5. prosince jsme slavili Mikuláše u tety. Slavíme to docela ve velkém a to každý rok. Sejde se celá rodina, dostaneme spoustu ovoce a dobrůtek, k večeři se najíme dobrého jídla a prokecáme celý večer.
 Další den jsem strávila s pár lidmi ze třídy v Drážďanech. Jak možná víte, momentálně studuji obor Interkulturní germanistika, a tak jsme tam jeli testovat nějaký program do muzea. Odpoledne ale následoval volný program, takže jsme se prošli po trzích, se spolužákem Karlem jsme si dosbírali poslední razítka do kulturního pasu a jelo se domů. Samozřejmě jsem si neodpustila výborný banán v čokoládě a svařák.
Následující 3 dny jsem byla s Mírou v Praze. Potřebovali jsme dokoupit poslední dárečky a užívali jsme si čas strávený spolu, protože přes rok jsme ho měli fakt málo. Také jsme si dali první trdelník v roce 2017, který byl naprosto bezkonkurenční! Značku Trdlokafe doporučujeme.
17. prosince jsem se viděla s kamarádkami ze střední. Bylo to super se takhle po dlouhé době sejít a zase se vidět, pořádně pokecat. Probraly jsme toho spoustu a už teď doufám, že se zase brzy uvidíme.
 Poslední týden školy jsem si užila hned jeden zápočet a jednu zkoušku. Oboje jsem zvládla, takže jsem si na konto připsala první kredity, z čehož jsem nadšená. 
24. prosince jsem oslavila krásný Štědrý den. Pokud by vás zajímalo víc, klikněte zde. (A o den dřív i báječný večer s Mírou a těma nejroztomilejšíma ponožkama od něj. Ještě jednou děkuju, zlato.)
28. prosince ve čtvrtek mě Mirda vzal na výlet do Hřenska na Pravčickou bránu, kde jsem dosud nebyla. Úžasný na tom bylo to, že to bylo překvapení a já do poslední chvíle nevěděla, co kde budeme dělat. Pak jsem si na to přišla, mě osvítilo. Ale bylo to fakt skvělý zakončení roku, i přes počasí, které se nám úplně nevyvedlo.


A rok jsme zakončili Silvestrem, kterého jsme slavili zas a znovu na chatě. Byl to krásný rok a já jsem neskutečně vděčná za to, co jsem zvládla a co jsem překonala. Miluju lidi, které mám kolem sebe, a zážitky, které jsem prožila. Děkuju roku 2017. 

 
Vám všem přeji, aby tenhle rok byl ještě lepší. Seznamujte se, nebojte se, ochutnávejte, prožívejte, milujte.